| 1 | Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. |
| 2 | Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne. |
| 3 | Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší. |
| 4 | Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám. |
| 5 | Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo. |
| 6 | Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému. |
| 7 | Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou. |
| 8 | Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty. |
| 9 | Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl? |
| 10 | A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí. |
| 11 | Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho. |
| 12 | V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk. |
| 13 | Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ] |
