| 1 | Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. |
| 2 | Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé. |
| 3 | Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě. |
| 4 | Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste. |
| 5 | Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah. |
| 6 | Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé. |
| 7 | Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se. |
| 8 | V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest. |
| 9 | Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah. |
| 10 | Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost. |
| 11 | Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce. |
| 12 | Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ] |
