| 1 | Přednímu z kantorů, žalm Davidův. |
| 2 | Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého. |
| 3 | Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost, |
| 4 | Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou. |
| 5 | Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí. |
| 6 | Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří? |
| 7 | Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest. |
| 8 | Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou. |
| 9 | A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl. |
| 10 | I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ] |
