| 1 | Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. |
| 2 | Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, |
| 3 | Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. |
| 4 | Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. |
| 5 | V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. |
| 6 | Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. |
| 7 | Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, |
| 8 | Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. |
| 9 | Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. |
| 10 | A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, |
| 11 | Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? |
| 12 | Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. |
| 13 | Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. |
| 14 | Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. |
| 15 | Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. |
| 16 | Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. |
| 17 | Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. |
| 18 | Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. |
| 19 | Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, |
| 20 | Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. |
| 21 | Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, |
| 22 | Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. |
| 23 | A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. |
| 24 | Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. |
| 25 | Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. |
| 26 | Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. |
| 27 | Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. |
| 28 | Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. |
