| 1 | Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. |
| 2 | Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. |
| 3 | V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má. |
| 4 | Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah. |
| 5 | Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. |
| 6 | I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní. |
| 7 | Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě: |
| 8 | Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? |
| 9 | Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? |
| 10 | Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah. |
| 11 | I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího. |
| 12 | Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. |
| 13 | A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. |
| 14 | Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? |
| 15 | Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. |
| 16 | Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. |
| 17 | Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. |
| 18 | Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. |
| 19 | Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. |
| 20 | Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ] |
