| 1 | Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady. |
| 2 | Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským. |
| 3 | Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával. |
| 4 | Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás. |
| 5 | Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé? |
| 6 | Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají. |
| 7 | Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili. |
| 8 | Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni. |
| 9 | Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své. |
| 10 | Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita. |
| 11 | Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných. |
| 12 | A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane. |
| 13 | My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou. |
