| 1 | Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. |
| 2 | Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. |
| 3 | Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. |
| 4 | Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. |
| 5 | Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. |
| 6 | Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá. |
| 7 | Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni. |
| 8 | Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. |
| 9 | Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. |
| 10 | Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme. |
| 11 | Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? |
| 12 | Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce. |
| 13 | Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými. |
| 14 | Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. |
| 15 | Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. |
| 16 | Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich. |
| 17 | Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď. |
