| 1 | Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude. |
| 2 | Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu. |
| 3 | Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního. |
| 4 | Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho. |
| 5 | Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne. |
| 6 | Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího. |
| 7 | Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží. |
| 8 | Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš. |
| 9 | Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil, |
| 10 | Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému. |
| 11 | Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. |
| 12 | Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své. |
| 13 | Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka. |
| 14 | Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé. |
| 15 | Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej. |
| 16 | Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své. |
