| 1 | Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se. |
| 2 | Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným. |
| 3 | Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati, |
| 4 | Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti? |
| 5 | Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati? |
| 6 | Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti, |
| 7 | Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův? |
| 8 | Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte? |
| 9 | Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří? |
| 10 | Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění? |
| 11 | Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost. |
| 12 | Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ. |
| 13 | Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma. |
| 14 | Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá, |
| 15 | Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce. |
| 16 | Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost? |
| 17 | Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení. |
| 18 | Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne. |
| 19 | Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou. |
| 20 | Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost, |
| 21 | Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují? |
| 22 | Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého. |
| 23 | Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš. |
