| 1 | Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka. |
| 2 | Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest. |
| 3 | Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá. |
| 4 | Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému. |
| 5 | Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty. |
| 6 | Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého. |
| 7 | Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu. |
| 8 | Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých. |
| 9 | Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho. |
| 10 | Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho. |
| 11 | Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení. |
| 12 | Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn. |
| 13 | Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují. |
| 14 | Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je. |
| 15 | V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním. |
| 16 | Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra. |
| 17 | Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své. |
| 18 | Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha. |
| 19 | Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými. |
| 20 | Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest. |
| 21 | Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení. |
| 22 | Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství. |
| 23 | Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení. |
| 24 | Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem. |
| 25 | Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti. |
| 26 | Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho. |
| 27 | Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující. |
| 28 | Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely. |
| 29 | Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou. |
| 30 | Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé. |
| 31 | Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající. |
| 32 | Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města. |
| 33 | Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho. |
