| 1 | Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem. |
| 2 | Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví. |
| 3 | Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin. |
| 4 | Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného. |
| 5 | Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty. |
| 6 | Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich. |
| 7 | Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá. |
| 8 | Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu. |
| 9 | Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely. |
| 10 | Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil. |
| 11 | Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá. |
| 12 | Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho. |
| 13 | Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho. |
| 14 | Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň. |
| 15 | Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně. |
| 16 | K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá? |
| 17 | Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se. |
| 18 | Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým. |
| 19 | Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření. |
| 20 | Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost. |
| 21 | Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého. |
| 22 | Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti. |
| 23 | Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu. |
| 24 | Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země. |
| 25 | K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své. |
| 26 | Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost. |
| 27 | Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný. |
| 28 | Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného. |
