| 1 | Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen. |
| 2 | Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší. |
| 3 | Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho. |
| 4 | Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá. |
| 5 | Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče. |
| 6 | Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému. |
| 7 | Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich. |
| 8 | Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré. |
| 9 | Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne. |
| 10 | Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval. |
| 11 | Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění. |
| 12 | Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu. |
| 13 | Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá. |
| 14 | Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná. |
| 15 | Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude. |
| 16 | Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne. |
| 17 | Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu. |
| 18 | Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá. |
| 19 | Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš. |
| 20 | Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl. |
| 21 | Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí. |
| 22 | Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý. |
| 23 | Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá. |
| 24 | Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne. |
| 25 | Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění. |
| 26 | Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku. |
| 27 | Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje. |
| 28 | Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost. |
| 29 | Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů. |
