| 1 | Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi. |
| 2 | Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví. |
| 3 | Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn. |
| 4 | Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným. |
| 5 | Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly. |
| 6 | Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců. |
| 7 | Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých. |
| 8 | Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou. |
| 9 | Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač. |
| 10 | Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá. |
| 11 | Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel? |
| 12 | Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho? |
| 13 | Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým. |
| 14 | Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata. |
| 15 | Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho. |
| 16 | Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém. |
| 17 | Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé, |
| 18 | Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj. |
| 19 | Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných. |
| 20 | Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne. |
| 21 | Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj. |
| 22 | Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná? |
| 23 | Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré. |
| 24 | Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové. |
| 25 | Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého. |
| 26 | Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá. |
| 27 | Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj. |
| 28 | Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými. |
| 29 | Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho. |
| 30 | Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého, |
| 31 | A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená. |
| 32 | A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze. |
| 33 | Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, |
| 34 | V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný. |
