| 1 | Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest. |
| 2 | Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde. |
| 3 | Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna. |
| 4 | Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný. |
| 5 | Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý. |
| 6 | Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu. |
| 7 | Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů. |
| 8 | Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna. |
| 9 | Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů. |
| 10 | Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům. |
| 11 | Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své. |
| 12 | Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém. |
| 13 | Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici. |
| 14 | Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém. |
| 15 | Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým. |
| 16 | Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem. |
| 17 | Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při. |
| 18 | Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné, |
| 19 | Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval? |
| 20 | Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár. |
| 21 | Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady. |
| 22 | Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života. |
| 23 | Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé. |
| 24 | Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest. |
| 25 | Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho. |
| 26 | Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění. |
| 27 | Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací. |
| 28 | Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád. |
