| 1 | Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, |
| 2 | Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění. |
| 3 | Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její. |
| 4 | Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý. |
| 5 | Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. |
| 6 | Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. |
| 7 | Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých. |
| 8 | Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího, |
| 9 | Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému, |
| 10 | Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím. |
| 11 | I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou, |
| 12 | A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, |
| 13 | A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého! |
| 14 | O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu. |
| 15 | Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. |
| 16 | Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice. |
| 17 | Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou. |
| 18 | Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své. |
| 19 | Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně. |
| 20 | Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní, |
| 21 | Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží? |
| 22 | Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne. |
| 23 | Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude. |
