| 1 | Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe. |
| 2 | Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých. |
| 3 | Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého. |
| 4 | Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj, |
| 5 | Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí. |
| 6 | Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje, |
| 7 | Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého. |
| 8 | Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel, |
| 9 | V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě. |
| 10 | A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce, |
| 11 | Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její, |
| 12 | Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící. |
| 13 | I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu: |
| 14 | Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj. |
| 15 | Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě. |
| 16 | Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými, |
| 17 | Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí. |
| 18 | Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti. |
| 19 | Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou. |
| 20 | Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého. |
| 21 | I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej. |
| 22 | Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl. |
| 23 | Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest. |
| 24 | Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých. |
| 25 | Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích. |
| 26 | Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní. |
| 27 | Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti. |
