| 1 | Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm. |
| 2 | Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila. |
| 3 | A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě: |
| 4 | Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká: |
| 5 | Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila. |
| 6 | Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti. |
| 7 | Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění. |
| 8 | Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati. |
| 9 | Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší. |
| 10 | Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost. |
| 11 | Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života. |
| 12 | Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš. |
| 13 | Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí. |
| 14 | A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě, |
| 15 | Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci: |
| 16 | Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká: |
| 17 | Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější. |
| 18 | Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala. |
