| 1 | Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka. |
| 2 | Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém. |
| 3 | Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce. |
| 4 | Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí. |
| 5 | Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby někdo poslouchal písně bláznů. |
| 6 | Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost. |
| 7 | Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce. |
| 8 | Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný. |
| 9 | Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá. |
| 10 | Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval. |
| 11 | Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce; |
| 12 | Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají. |
| 13 | Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil? |
| 14 | V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho. |
| 15 | Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své. |
| 16 | Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti? |
| 17 | Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého? |
| 18 | Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho. |
| 19 | Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě. |
| 20 | Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil. |
| 21 | Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě. |
| 22 | Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným. |
| 23 | Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. |
| 24 | Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může? |
| 25 | Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. |
| 26 | I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat. |
| 27 | Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění, |
| 28 | Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. |
| 29 | Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. [ (Ecclesiastes 7:30) Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? ] |
