| 1 | Píseň nejpřednější z písní Šalomounových. |
| 2 | Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno. |
| 3 | Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují. |
| 4 | Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě. |
| 5 | Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy. |
| 6 | Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem. |
| 7 | Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých? |
| 8 | Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů. |
| 9 | Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má. |
| 10 | Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi. |
| 11 | Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými. |
| 12 | Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou. |
| 13 | Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje. |
| 14 | Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi. |
| 15 | Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí. |
| 16 | Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se. |
| 17 | Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví. |
