| 1 | Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách. |
| 2 | Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami. |
| 3 | Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým. |
| 4 | Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně. |
| 5 | Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí, |
| 6 | Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. |
| 7 | Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl. |
| 8 | Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích. |
| 9 | Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži. |
| 10 | Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď. |
| 11 | Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla. |
| 12 | Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší. |
| 13 | Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď. |
| 14 | Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý. |
| 15 | Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete. |
| 16 | Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium. |
| 17 | Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter. |
