| 1 | Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium. |
| 2 | Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium. |
| 3 | Krásná jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci. |
| 4 | Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád. |
| 5 | Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. |
| 6 | Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými. |
| 7 | Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu; |
| 8 | Jediná jest však má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce: |
| 9 | Která jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci? |
| 10 | Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté. |
| 11 | Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého. |
| 12 | Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský. |
| 13 | |
