| 1 | Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka. |
| 2 | Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím. |
| 3 | Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních. |
| 4 | Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku. |
| 5 | Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích. |
| 6 | Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná! |
| 7 | Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům. |
| 8 | Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných. |
| 9 | Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili. |
| 10 | Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho. |
| 11 | Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech. |
| 12 | Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své. |
| 13 | Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě. |
