| 1 | Slovo, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému. |
| 2 | I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové. |
| 3 | A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. |
| 4 | Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji. |
| 5 | Dome Jákobův, poďtež, a choďme v světle Hospodinově. |
| 6 | Ale ty jsi opustil lid svůj, dům Jákobův, proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních, a jsou pověrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemců že sobě libují. |
| 7 | K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem, tak že není konce pokladům jejich; naplněna jest země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není. |
| 8 | Naplněna jest také země jejich modlami; klanějí se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové jejich. |
| 9 | Klaní se obecný člověk, a ponižuje se i přední muž; protož neodpouštěj jim. |
| 10 | Vejdi do skály, a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou, před slávou důstojnosti jeho. |
| 11 | Tuť oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den. |
| 12 | Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen, |
| 13 | I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské, |
| 14 | I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené, |
| 15 | I na všelikou věži vysokou, i na všelikou zed pevnou, |
| 16 | I na všecky lodí mořské, i na všecka malování slibná. |
| 17 | A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den, |
| 18 | Modly pak docela vymizejí. |
| 19 | Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi. |
| 20 | V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, totiž krtům a netopýřům. |
| 21 | I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi. |
| 22 | Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti? |
