| 1 | Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího. |
| 2 | Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu. |
| 3 | Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den. |
| 4 | Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé. |
| 5 | Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí. |
| 6 | Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli. |
| 7 | Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj. |
| 8 | A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou. |
| 9 | Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl. |
| 10 | Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších. |
| 11 | Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý. |
| 12 | Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám. |
| 13 | Postřelil ledví má střelami toulu svého. |
| 14 | Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den. |
| 15 | Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem. |
| 16 | Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela. |
| 17 | Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí, |
| 18 | A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu. |
| 19 | A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč, |
| 20 | Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně. |
| 21 | A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám), |
| 22 | Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho, |
| 23 | Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá. |
| 24 | Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm. |
| 25 | Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá. |
| 26 | Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo. |
| 27 | Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého, |
| 28 | Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo, |
| 29 | Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje, |
| 30 | Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou. |
| 31 | Neboť nezamítá Pán na věčnost; |
| 32 | Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého. |
| 33 | Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských. |
| 34 | Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi, |
| 35 | Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího, |
| 36 | Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje. |
| 37 | Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal? |
| 38 | Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré? |
| 39 | Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své? |
| 40 | Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu. |
| 41 | Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe. |
| 42 | Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš. |
| 43 | Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ. |
| 44 | Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba. |
| 45 | Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto. |
| 46 | Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši. |
| 47 | Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření. |
| 48 | Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého. |
| 49 | Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení, |
| 50 | Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe. |
| 51 | Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého. |
| 52 | Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny. |
| 53 | Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením. |
| 54 | Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně. |
| 55 | Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší. |
| 56 | Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým. |
| 57 | V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se. |
| 58 | Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj. |
| 59 | Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti. |
| 60 | Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně. |
| 61 | Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně, |
| 62 | Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den. |
| 63 | Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich. |
| 64 | Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich. |
| 65 | Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně. |
| 66 | Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým. |
