| 1 | Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše. |
| 2 | Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům. |
| 3 | Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy. |
| 4 | Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází. |
| 5 | Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti. |
| 6 | Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem. |
| 7 | Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme. |
| 8 | Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich. |
| 9 | S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti. |
| 10 | Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu. |
| 11 | Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí. |
| 12 | Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti. |
| 13 | Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají. |
| 14 | Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých. |
| 15 | Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše. |
| 16 | Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili. |
| 17 | Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše, |
| 18 | Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní. |
| 19 | Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu. |
| 20 | Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy? |
| 21 | Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna. |
| 22 | Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice? |
