| 1 | Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: |
| 2 | Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly. |
| 3 | Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, aby hořely od večera až do jitra před Hospodinem vždycky. Toť bude ustanovení věčné v národech vašich. |
| 4 | Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky. |
| 5 | A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi. |
| 6 | A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Hospodinem. |
| 7 | Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu. |
| 8 | Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky, berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou. |
| 9 | I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným. |
| 10 | Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským. |
| 11 | I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.) |
| 12 | A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti. |
| 13 | Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: |
| 14 | Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje. |
| 15 | Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj. |
| 16 | Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře. |
| 17 | Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře. |
| 18 | Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado. |
| 19 | Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil, tak se staň jemu: |
| 20 | Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu. |
| 21 | Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka, umře. |
| 22 | Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš. |
| 23 | Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci. I vyvedli toho ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. |
