| 1 | V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi. |
| 2 | I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho. |
| 3 | Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého. |
| 4 | Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí. |
| 5 | A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli. |
| 6 | Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi, |
| 7 | Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila. |
| 8 | A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele. |
| 9 | I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti. |
| 10 | A poslav kata, sťal Jana v žaláři. |
| 11 | I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své. |
| 12 | A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi. |
| 13 | A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst. |
| 14 | A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich. |
| 15 | A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů. |
| 16 | Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti. |
| 17 | A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě. |
| 18 | Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem. |
| 19 | A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům. |
| 20 | I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných. |
| 21 | Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí. |
| 22 | A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů. |
| 23 | A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam. |
| 24 | Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim. |
| 25 | Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři. |
| 26 | A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli. |
| 27 | Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. |
| 28 | I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě. |
| 29 | A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi. |
| 30 | Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi. |
| 31 | A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval? |
| 32 | A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr. |
| 33 | Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi. |
| 34 | A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské. |
| 35 | A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé. |
| 36 | A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou. |
