| 1 | Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou. |
| 2 | Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou. |
| 3 | A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce. |
| 4 | I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám. |
| 5 | A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též. |
| 6 | Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce? |
| 7 | Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete. |
| 8 | Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních. |
| 9 | A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi. |
| 10 | Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi. |
| 11 | A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce: |
| 12 | Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko. |
| 13 | On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou. |
| 14 | Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě. |
| 15 | Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem? |
| 16 | Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. |
| 17 | A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim: |
| 18 | Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt. |
| 19 | A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane. |
| 20 | Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho. |
| 21 | Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém. |
| 22 | Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme. |
| 23 | Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého. |
| 24 | A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry. |
| 25 | Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi. |
| 26 | Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš. |
| 27 | A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník; |
| 28 | Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé. |
| 29 | A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký. |
| 30 | A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův. |
| 31 | Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův. |
| 32 | I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil? |
| 33 | Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše. |
| 34 | I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním. |
