| 1 | Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho. |
| 2 | I otevřev ústa svá, učil je, řka: |
| 3 | Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. |
| 4 | Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou. |
| 5 | Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. |
| 6 | Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. |
| 7 | Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. |
| 8 | Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. |
| 9 | Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. |
| 10 | Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské. |
| 11 | Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. |
| 12 | Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi. |
| 13 | Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlačena. |
| 14 | Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. |
| 15 | Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž v domu jsou. |
| 16 | Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích. |
| 17 | Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti Zákon anebo Proroky. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti. |
| 18 | Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jediný puňktík nepomine z Zákona, až se všecky věci stanou. |
| 19 | Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázání těchto nejmenších a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i jiné učil, ten veliký slouti bude v království nebeském. |
| 20 | Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákoníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského. |
| 21 | Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k soudu. |
| 22 | Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, povinen k soudu státi. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, povinen bude pekelný oheň trpěti. |
| 23 | Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě, |
| 24 | Nechejž tu daru svého před oltářem a jdi, prve smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj. |
| 25 | Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, ať by snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře. |
| 26 | Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléře nenavrátíš. |
| 27 | Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezcizoložíš. |
| 28 | Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém. |
| 29 | Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylupiž je a vrz od sebe; nebť jest užitečněji tobě, aby raději zahynul jeden úd tvůj, nežli by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného. |
| 30 | A pakli ruka tvá pravá horší tě, utniž ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul raději jeden úd tvůj, nežli by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně. |
| 31 | Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení. |
| 32 | Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží. |
| 33 | Opět slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nebudeš křivě přisahati, ale splníš Pánu přísahy své. |
| 34 | Ale jáť pravím vám: Abyste nepřisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo stolice Boží jest, |
| 35 | Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest, ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého Krále jest. |
| 36 | Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého. |
| 37 | Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od toho zlého jest. |
| 38 | Slyšeli jste, že řečeno jest: Oko za oko, a zub za zub. |
| 39 | Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého. |
| 40 | A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště. |
| 41 | A nutil-li by tě kdo jíti s sebou míli jednu, jdi s ním dvě. |
| 42 | A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se. |
| 43 | Slyšeli jste, že řečeno jest: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého. |
| 44 | Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za nepřátely a protivníky vaše, |
| 45 | Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé. |
| 46 | Nebo milujete-li ty, jenž vás milují, jakou odplatu míti budete? Zdaliž i publikáni téhož nečiní? |
| 47 | A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více nad jiné činíte? Však i publikáni to činí. |
| 48 | Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest. |
