| 1 | Pilně se varujte, abyste almužny vaší nedávali před lidmi, proto abyste byli vidíni od nich, jinak nebudete míti odplaty u Otce vašeho, jenž jest v nebesích. |
| 2 | Protož když dáváš almužnu, netrub před sebou, jako pokrytci činí v školách a na ulicech, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majíť odplatu svou. |
| 3 | Ale ty když dáváš almužnu, tak čiň, ať neví levice tvá, co činí pravice tvá, |
| 4 | Aby almužna tvá byla v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně. |
| 5 | A když bys se chtěl modliti, nebývejž jako pokrytci, kteříž obyčej mají, v školách a na úhlech rynku stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žeť mají odplatu svou. |
| 6 | Ale ty když bys se modliti chtěl, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně. |
| 7 | Modléce se pak, nebuďtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že mnohomluvností svou to způsobí, aby byli uslyšáni. |
| 8 | Nepřirovnávejtež se tedy jim, neboť ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prve nežli byste vy ho prosili. |
| 9 | A protož vy takto se modlte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. |
| 10 | Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. |
| 11 | Chléb náš vezdejší dej nám dnes. |
| 12 | A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim. |
| 13 | I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen. |
| 14 | Nebo budete-li odpouštěti lidem viny jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš. |
| 15 | Jestliže pak neodpustíte lidem vin jejich, aniž Otec váš odpustí vám hříchů vašich. |
| 16 | Když byste se pak postili, nebývejtež jako pokrytci zasmušilí; neboť pošmuřují tváří svých, aby vědomé bylo lidem, že se postí. Amen pravím vám, vzaliť jsou odplatu svou. |
| 17 | Ty pak, když se postíš, pomaž hlavy své a tvář svou umej, |
| 18 | Aby nebylo zjevné lidem, že se postíš, ale Otci tvému, kterýž jest v skrytě. A Otec tvůj, kterýž vidí v skrytosti, odplatí tobě zjevně. |
| 19 | Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdežto mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou. |
| 20 | Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdežto ani mol ani rez kazí, a kdežto zloději nevykopávají ani kradou. |
| 21 | Nebo kdežť jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše. |
| 22 | Svíce těla jestiť oko; jestliže oko tvé sprostné bylo by, všecko tělo tvé světlé bude. |
| 23 | Pakliť by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude. Protož jestliže světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, co pak sama tma, jaká bude? |
| 24 | Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti i mamoně. |
| 25 | Protož pravím vám: Nepečujte o život váš, co byste jedli a co pili, ani o tělo vaše, čím byste je odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo více nežli oděv? |
| 26 | Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, avšak Otec váš nebeský krmí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete? |
| 27 | A kdo z vás pečlivě mysle, může přidati ku postavě své loket jeden? |
| 28 | A o oděv proč pečujete? Poučte se na kvítí polním, kterak roste, nepracuje ani přede. |
| 29 | A aj, pravím vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich. |
| 30 | Poněvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vám toho nečiní, ó malé víry? |
| 31 | Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Čím se budeme odívati? |
| 32 | Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete. |
| 33 | Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno. |
| 34 | Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení. |
