| 1 | A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké jest toto stavení! |
| 2 | Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš toto tak veliké stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen. |
| 3 | A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho obzvláštně Petr, Jakub a Jan a Ondřej, řkouce: |
| 4 | Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti? |
| 5 | Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl. |
| 6 | Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou. |
| 7 | Když pak uslyšíte boje a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne ihned konec. |
| 8 | Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a bude zemětřesení po místech, a hladové i bouřky. |
| 9 | A toť budou počátkové bolesti. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vladaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim. |
| 10 | Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium. |
| 11 | Když pak vás povedou vyzrazujíce, nestarejte se, co byste mluvili, aniž o to pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, jenž mluvíte, ale Duch svatý. |
| 12 | Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati. |
| 13 | A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. |
| 14 | Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj,) tehdáž ti, kdož jsou v Židovstvu, ať utekou na hory. |
| 15 | A kdož na střeše jest, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého. |
| 16 | A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své. |
| 17 | Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech. |
| 18 | Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě. |
| 19 | Neboť budou ti dnové plní takového soužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž potom bude. |
| 20 | A byť neukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů. |
| 21 | A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj teď jest Kristus, aneb, aj tamto, nevěřte. |
| 22 | Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených. |
| 23 | Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko. |
| 24 | V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého. |
| 25 | A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se. |
| 26 | A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slavou. |
| 27 | I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe. |
| 28 | Od fíku pak učte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a vypučí se listí, znáte, že blízko jest léto. |
| 29 | Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích království Boží. |
| 30 | Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou. |
| 31 | Nebe a země pominou, ale slova má nepominou. |
| 32 | Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, jenž jsou v nebesích, ani Syn, jediné sám Otec. |
| 33 | Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas. |
| 34 | Syn člověka zajisté jest jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl. |
| 35 | Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno; |
| 36 | Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. |
| 37 | A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte. |
