| 1 | Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali. |
| 2 | Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu. |
| 3 | A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho. |
| 4 | I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se? |
| 5 | Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni. |
| 6 | Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou. |
| 7 | Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete. |
| 8 | Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu. |
| 9 | Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její. |
| 10 | Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil. |
| 11 | Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil. |
| 12 | Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka? |
| 13 | I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním. |
| 14 | A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými? |
| 15 | A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte. |
| 16 | I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka. |
| 17 | Když pak byl večer, přišel se dvanácti. |
| 18 | A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou. |
| 19 | A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já? |
| 20 | On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse. |
| 21 | Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten. |
| 22 | A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. |
| 23 | A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni. |
| 24 | I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá. |
| 25 | Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím. |
| 26 | A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. |
| 27 | Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce. |
| 28 | Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee. |
| 29 | Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic. |
| 30 | Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. |
| 31 | On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili. |
| 32 | I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím. |
| 33 | A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti. |
| 34 | I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte. |
| 35 | A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta. |
| 36 | I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty. |
| 37 | I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? |
| 38 | Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. |
| 39 | A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě. |
| 40 | A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli. |
| 41 | I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných. |
| 42 | Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest. |
| 43 | A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších. |
| 44 | Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně. |
| 45 | A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho. |
| 46 | Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej. |
| 47 | Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho. |
| 48 | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali? |
| 49 | Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma. |
| 50 | Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli. |
| 51 | Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci. |
| 52 | On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich. |
| 53 | I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci. |
| 54 | Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně. |
| 55 | Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli. |
| 56 | Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná. |
| 57 | Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce: |
| 58 | My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím. |
| 59 | Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné. |
| 60 | Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí? |
| 61 | Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného? |
| 62 | A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými. |
| 63 | Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků? |
| 64 | Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti. |
| 65 | I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili. |
| 66 | A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze. |
| 67 | A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi. |
| 68 | Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval. |
| 69 | Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest. |
| 70 | A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest. |
| 71 | On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte. |
| 72 | A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal. |
