| 1 | I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou. |
| 2 | I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali. |
| 3 | I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Vstaň a pojď sem do prostředku. |
| 4 | I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Ale oni mlčeli. |
| 5 | A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá. |
| 6 | A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili. |
| 7 | Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva, |
| 8 | I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu. |
| 9 | I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli, pro zástup, aby ho tak netiskli. |
| 10 | Nebo mnohé uzdravoval, takže naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli jaké neduhy. |
| 11 | A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi Syn Boží. |
| 12 | A on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali. |
| 13 | I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu. |
| 14 | I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati, |
| 15 | A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství: |
| 16 | A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr, |
| 17 | A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,) |
| 18 | A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského, |
| 19 | A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů. |
| 20 | A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti. |
| 21 | A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul. |
| 22 | Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly. |
| 23 | A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati? |
| 24 | A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to. |
| 25 | A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi. |
| 26 | Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře. |
| 27 | Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí. |
| 28 | Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali, |
| 29 | Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení. |
| 30 | Nebo pravili: Že ducha nečistého má. |
| 31 | Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali. |
| 32 | A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe. |
| 33 | Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji? |
| 34 | A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji. |
| 35 | Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má. |
