| 1 | Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských. |
| 2 | A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého. |
| 3 | Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati, |
| 4 | Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti. |
| 5 | A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením. |
| 6 | Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu, |
| 7 | A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil. |
| 8 | (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.) |
| 9 | I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho. |
| 10 | I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny. |
| 11 | Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se. |
| 12 | I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme. |
| 13 | I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři. |
| 14 | Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo. |
| 15 | I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se. |
| 16 | A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích. |
| 17 | Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich. |
| 18 | A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním. |
| 19 | Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou. |
| 20 | I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni. |
| 21 | A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře. |
| 22 | A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho, |
| 23 | A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa. |
| 24 | I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej. |
| 25 | (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let, |
| 26 | A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla, |
| 27 | Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho. |
| 28 | Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu. |
| 29 | A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého. |
| 30 | A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého? |
| 31 | I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl? |
| 32 | I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila. |
| 33 | Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu. |
| 34 | On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.) |
| 35 | A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra? |
| 36 | Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř. |
| 37 | I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu. |
| 38 | I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi. |
| 39 | I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí. |
| 40 | I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela. |
| 41 | A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň. |
| 42 | A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým. |
| 43 | A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti. |
