| 1 | I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho. |
| 2 | A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho? |
| 3 | Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm. |
| 4 | I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém. |
| 5 | I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil. |
| 6 | I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče. |
| 7 | A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými. |
| 8 | A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz, |
| 9 | Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní. |
| 10 | A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud. |
| 11 | A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu. |
| 12 | Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili. |
| 13 | A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je. |
| 14 | A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho. |
| 15 | Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků. |
| 16 | To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal. |
| 17 | Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. |
| 18 | Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého. |
| 19 | Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. |
| 20 | Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal. |
| 21 | A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee, |
| 22 | A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť. |
| 23 | I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého. |
| 24 | Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele. |
| 25 | A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele. |
| 26 | Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti. |
| 27 | I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu. |
| 28 | A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své. |
| 29 | To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě. |
| 30 | Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili. |
| 31 | I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli. |
| 32 | I plavili se až na pusté místo soukromí. |
| 33 | A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu. |
| 34 | Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem. |
| 35 | A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo, |
| 36 | Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli. |
| 37 | On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti? |
| 38 | I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě. |
| 39 | I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě. |
| 40 | I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti. |
| 41 | A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky. |
| 42 | I jedli všickni, a nasyceni jsou. |
| 43 | Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb. |
| 44 | A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů. |
| 45 | A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup. |
| 46 | A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil. |
| 47 | A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi. |
| 48 | A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti. |
| 49 | Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli. |
| 50 | (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. |
| 51 | I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili. |
| 52 | Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. |
| 53 | A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili. |
| 54 | A když vyšli z lodí, hned jej poznali. |
| 55 | A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl. |
| 56 | A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli. |
