| 1 | I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma. |
| 2 | A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to. |
| 3 | Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších. |
| 4 | A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů. |
| 5 | Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? |
| 6 | On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. |
| 7 | Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská. |
| 8 | Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte. |
| 9 | I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali. |
| 10 | Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře. |
| 11 | Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje, |
| 12 | A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své, |
| 13 | Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte. |
| 14 | I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte. |
| 15 | Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka. |
| 16 | Má-li kdo uši k slyšení, slyš. |
| 17 | A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství. |
| 18 | I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti? |
| 19 | Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy. |
| 20 | Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka. |
| 21 | Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, |
| 22 | Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. |
| 23 | Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka. |
| 24 | A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti. |
| 25 | Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho. |
| 26 | (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery. |
| 27 | Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům. |
| 28 | A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů. |
| 29 | I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery. |
| 30 | I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo. |
| 31 | Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. |
| 32 | I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. |
| 33 | A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. |
| 34 | A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se. |
| 35 | A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. |
| 36 | I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali. |
| 37 | A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti. |
