| 1 | V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim: |
| 2 | Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli. |
| 3 | A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli. |
| 4 | Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti? |
| 5 | I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm. |
| 6 | I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup. |
| 7 | A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. |
| 8 | I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů. |
| 9 | Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je. |
| 10 | Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských. |
| 11 | I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho. |
| 12 | A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto. |
| 13 | A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře. |
| 14 | I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí. |
| 15 | Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova. |
| 16 | I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme. |
| 17 | A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše? |
| 18 | Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte, |
| 19 | Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte. |
| 20 | A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm. |
| 21 | I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte? |
| 22 | I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl. |
| 23 | I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co. |
| 24 | A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové. |
| 25 | Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky. |
| 26 | I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav. |
| 27 | Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé? |
| 28 | Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků. |
| 29 | Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus. |
| 30 | I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili. |
| 31 | I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti. |
| 32 | Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati. |
| 33 | Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského. |
| 34 | A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. |
| 35 | Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová. |
| 36 | Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil? |
| 37 | Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou? |
| 38 | Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými. |
