| 1 | I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci. |
| 2 | A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi. |
| 3 | A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže. |
| 4 | I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví. |
| 5 | A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. |
| 6 | Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni. |
| 7 | I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte. |
| 8 | A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou. |
| 9 | A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane. |
| 10 | I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti? |
| 11 | I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve? |
| 12 | On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti. |
| 13 | Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm. |
| 14 | Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi. |
| 15 | A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho. |
| 16 | I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu? |
| 17 | A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého. |
| 18 | Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli. |
| 19 | A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně. |
| 20 | I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. |
| 21 | I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství. |
| 22 | A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. |
| 23 | A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu. |
| 24 | A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé. |
| 25 | Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho. |
| 26 | Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel. |
| 27 | Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal. |
| 28 | A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci? |
| 29 | I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem. |
| 30 | A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl. |
| 31 | Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane. |
| 32 | Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati. |
| 33 | I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali? |
| 34 | A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší. |
| 35 | A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník. |
| 36 | A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim: |
| 37 | Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal. |
| 38 | I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí. |
| 39 | Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně. |
| 40 | Nebo kdož není proti nám, s námiť jest. |
| 41 | Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své. |
| 42 | A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře. |
| 43 | A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný, |
| 44 | Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne. |
| 45 | A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný, |
| 46 | Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne. |
| 47 | Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného, |
| 48 | Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne. |
| 49 | Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena. |
| 50 | Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou. |
