| 1 | Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli. |
| 2 | I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi. |
| 3 | I pověděl jim podobenství toto, řka: |
| 4 | Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji? |
| 5 | A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí. |
| 6 | A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula. |
| 7 | Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání. |
| 8 | Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne? |
| 9 | A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila. |
| 10 | Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím. |
| 11 | Řekl také Ježíš: Člověk jeden měl dva syny. |
| 12 | Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek. |
| 13 | A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně. |
| 14 | A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti. |
| 15 | I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře. |
| 16 | I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu. |
| 17 | On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru! |
| 18 | Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, |
| 19 | A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých. |
| 20 | I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho. |
| 21 | I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj. |
| 22 | I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy. |
| 23 | A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli. |
| 24 | Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti. |
| 25 | Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se. |
| 26 | I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo. |
| 27 | A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal. |
| 28 | I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho. |
| 29 | A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl. |
| 30 | Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné. |
| 31 | A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé. |
| 32 | Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest. |
