| 1 | A všed Ježíš, bral se přes Jericho. |
| 2 | A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý. |
| 3 | I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl. |
| 4 | A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; neb tudy měl jíti. |
| 5 | A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati. |
| 6 | I sstoupil rychle, a přijal jej radostně. |
| 7 | A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil. |
| 8 | Stoje pak Zacheus, řekl ku Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob. |
| 9 | I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, protože i on jest syn Abrahamův. |
| 10 | Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo. |
| 11 | Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, protože byl blízko od Jeruzaléma a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží. |
| 12 | I řekl: Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království a zase se navrátil. |
| 13 | I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu. |
| 14 | Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi. |
| 15 | I stalo se, když se navrátil, přijav království, rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal. |
| 16 | I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala. |
| 17 | I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy. |
| 18 | A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven. |
| 19 | I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy. |
| 20 | A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku. |
| 21 | Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval. |
| 22 | I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval. |
| 23 | I pročes tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s požitky? |
| 24 | I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven. |
| 25 | I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven. |
| 26 | I dí jim: Jistě pravím vám, že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato. |
| 27 | Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zmordujte přede mnou. |
| 28 | To pověděv, šel předce, vstupuje k Jeruzalému. |
| 29 | I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své, |
| 30 | Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně. |
| 31 | A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje. |
| 32 | Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl. |
| 33 | A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko? |
| 34 | A oni řekli: Pán ho potřebuje. |
| 35 | I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše. |
| 36 | A když on jel, stlali roucha svá na cestě. |
| 37 | Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli, |
| 38 | Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech. |
| 39 | Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých. |
| 40 | I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati. |
| 41 | A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním, |
| 42 | Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých. |
| 43 | Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran. |
| 44 | A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého. |
| 45 | A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho, |
| 46 | Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou. |
| 47 | I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti. |
| 48 | A nenalezli, co by jemu učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho. |
