| 1 | I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími, |
| 2 | I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal? |
| 3 | I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi: |
| 4 | Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? |
| 5 | Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu? |
| 6 | Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok. |
| 7 | I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl. |
| 8 | I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím. |
| 9 | I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy. |
| 10 | A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného. |
| 11 | A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného. |
| 12 | I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven. |
| 13 | Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou. |
| 14 | Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví. |
| 15 | A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice? |
| 16 | Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to. |
| 17 | A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní. |
| 18 | Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej. |
| 19 | I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. |
| 20 | Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. |
| 21 | I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. |
| 22 | Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? |
| 23 | Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? |
| 24 | Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. |
| 25 | On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. |
| 26 | I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli. |
| 27 | Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho, |
| 28 | Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému. |
| 29 | I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí. |
| 30 | I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí. |
| 31 | A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli. |
| 32 | Nejposléze po všech umřela i žena. |
| 33 | Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku? |
| 34 | A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají. |
| 35 | Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. |
| 36 | Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. |
| 37 | A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. |
| 38 | Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. |
| 39 | Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl. |
| 40 | I neodvážili se jeho na nic více tázati. |
| 41 | On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým? |
| 42 | A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, |
| 43 | Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých. |
| 44 | Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? |
| 45 | I řekl učedlníkům svým přede vším lidem: |
| 46 | Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích, |
| 47 | Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení. |
