| 1 | Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. |
| 2 | I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. |
| 3 | Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. |
| 4 | A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. |
| 5 | I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. |
| 6 | A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. |
| 7 | Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. |
| 8 | I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. |
| 9 | A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? |
| 10 | On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. |
| 11 | A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? |
| 12 | A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. |
| 13 | I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. |
| 14 | A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. |
| 15 | I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. |
| 16 | Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. |
| 17 | A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. |
| 18 | Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. |
| 19 | A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. |
| 20 | Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. |
| 21 | Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. |
| 22 | A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. |
| 23 | Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. |
| 24 | Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. |
| 25 | On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. |
| 26 | Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. |
| 27 | Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. |
| 28 | Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. |
| 29 | A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, |
| 30 | Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. |
| 31 | I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. |
| 32 | Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. |
| 33 | A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. |
| 34 | On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. |
| 35 | I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. |
| 36 | Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. |
| 37 | Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. |
| 38 | Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. |
| 39 | A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. |
| 40 | A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. |
| 41 | A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, |
| 42 | Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. |
| 43 | I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. |
| 44 | A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. |
| 45 | A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. |
| 46 | I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. |
| 47 | A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. |
| 48 | Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? |
| 49 | A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? |
| 50 | I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. |
| 51 | A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. |
| 52 | I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? |
| 53 | Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. |
| 54 | A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. |
| 55 | A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. |
| 56 | A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. |
| 57 | A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. |
| 58 | A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. |
| 59 | A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. |
| 60 | I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. |
| 61 | I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. |
| 62 | I vyšed ven Petr, plakal hořce. |
| 63 | Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. |
| 64 | A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? |
| 65 | A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. |
| 66 | A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, |
| 67 | Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. |
| 68 | A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. |
| 69 | Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. |
| 70 | I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. |
| 71 | A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho. |
