| 1 | Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi. |
| 2 | A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem. |
| 3 | Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. |
| 4 | I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku. |
| 5 | Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem. |
| 6 | Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský. |
| 7 | A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni. |
| 8 | Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří. |
| 9 | I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal. |
| 10 | Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce. |
| 11 | A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi. |
| 12 | I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek. |
| 13 | Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid, |
| 14 | Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete. |
| 15 | Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu. |
| 16 | Protož potresce ho, propustím jej. |
| 17 | Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně. |
| 18 | Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše. |
| 19 | Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře. |
| 20 | Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše. |
| 21 | A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj! |
| 22 | A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím. |
| 23 | Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží. |
| 24 | Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich. |
| 25 | I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich. |
| 26 | A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem. |
| 27 | I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho. |
| 28 | A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi. |
| 29 | Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily. |
| 30 | Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás! |
| 31 | Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém? |
| 32 | Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni. |
| 33 | A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici. |
| 34 | Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los. |
| 35 | I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený. |
| 36 | Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu, |
| 37 | A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě. |
| 38 | A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský. |
| 39 | Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám. |
| 40 | A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení? |
| 41 | Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil. |
| 42 | I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého. |
| 43 | I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji. |
| 44 | A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. |
| 45 | I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly. |
| 46 | A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel. |
| 47 | A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl. |
| 48 | A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se. |
| 49 | Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to. |
| 50 | A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý, |
| 51 | Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího, |
| 52 | Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo, |
| 53 | A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován. |
| 54 | A byl den připravování, a sobota se začínala. |
| 55 | Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho. |
| 56 | Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání. |
