| 1 | Ježíš pak, pln jsa Ducha svatého, vrátil se od Jordánu, a puzen jest v Duchu na poušť. |
| 2 | A za čtyřidceti dní pokoušín byl od ďábla, a nic nejedl v těch dnech. A když se skonali dnové ti, potom zlačněl. |
| 3 | I řekl jemu ďábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, ať jest chléb. |
| 4 | I odpověděl jemu Ježíš: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem Božím. |
| 5 | I vedl jej ďábel na horu vysokou, a ukázal mu všecka království okršlku země pojednou. |
| 6 | A řekl jemu ďábel: Toběť dám tuto všecku moc i slávu těchto království, nebo mně dána jest, a komuž bych koli chtěl, dám ji. |
| 7 | Protož ty pokloníš-li se přede mnou, budeť všecko tvé. |
| 8 | I odpověděv Ježíš, řekl jemu: Jdi pryč ode mne, satanáši; neboť psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti a jemu samému sloužiti. |
| 9 | Tedy vedl jej do Jeruzaléma, a postavil ho na vrchu chrámu, a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, pusť se odtud dolů. |
| 10 | Nebo psáno jest: Že andělům svým přikáže o tobě, aby tě ostříhali, |
| 11 | A že tě na ruce uchopí, abys neurazil o kámen nohy své. |
| 12 | A odpovídaje, dí mu Ježíš: Povědínoť jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého. |
| 13 | A dokonav všecka pokušení ďábel, odšel od něho až do času. |
| 14 | I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee, a vyšla pověst o něm po vší té okolní krajině. |
| 15 | A on učil v školách jejich, a slaven byl ode všech. |
| 16 | I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podle obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl. |
| 17 | I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: |
| 18 | Duch Páně nade mnou, protože pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati zkroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti soužené v svobodu, |
| 19 | A zvěstovati léto Páně vzácné. |
| 20 | A zavřev knihu a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň. |
| 21 | I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich. |
| 22 | A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův? |
| 23 | I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň také i zde v své vlasti. |
| 24 | I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své. |
| 25 | Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, kdyžto zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, takže byl hlad veliký po vší zemi, |
| 26 | Však Eliáš k nižádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově. |
| 27 | A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský. |
| 28 | I naplněni jsou všickni v škole hněvem, slyšíce to. |
| 29 | A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na nížto město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili. |
| 30 | Ale on bera se prostředkem jich, ušel. |
| 31 | I sstoupil do Kafarnaum, města Galilejského, a tu učil je ve dny sobotní. |
| 32 | I divili se velmi učení jeho, nebo mocná byla řeč jeho. |
| 33 | Byl pak tu v škole člověk jeden, mající ducha ďábelství nečistého. I zvolal hlasem velikým, |
| 34 | Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás? Znám tě, kdo jsi, že jsi ten svatý Boží. |
| 35 | I přimluvil jemu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi od něho. A povrha jej ďábel mezi ně, vyšel od něho, a nic mu neuškodil. |
| 36 | I přišel strach na všecky, a rozmlouvali vespolek, řkouce: Jaké jest toto slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům, a vycházejí? |
| 37 | I rozcházela se o něm pověst po všem okolí té krajiny. |
| 38 | Vstav pak Ježíš ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni. |
| 39 | Tedy stoje nad ní, přimluvil zimnici, i přestala jí. A ona hned vstavši, posluhovala jim. |
| 40 | Při západu pak slunce všickni, kteříž měli nemocné rozličnými neduhy, vodili je k němu, a on na jednoho každého z nich ruce vzkládav, uzdravoval je. |
| 41 | Od mnohých také ďábelství vycházela, křičící a říkající: Ty jsi Kristus, Syn Boží. Ale on přimlouvaje, nedopouštěl jim mluviti; nebo věděli, že jest on Kristus. |
| 42 | A jakž byl den, vyšed, bral se na pusté místo. I hledali ho zástupové, a přišli až k němu, a zdržovali ho, aby neodcházel od nich. |
| 43 | On pak řekl jim: I jinýmť městům musím zvěstovati království Boží; nebo na to poslán jsem. |
| 44 | I kázal v školách Galilejských. |
