| 1 | Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval. |
| 2 | A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,) |
| 3 | Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde, |
| 4 | Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se. |
| 5 | Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán. |
| 6 | Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti? |
| 7 | Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš. |
| 8 | Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou. |
| 9 | Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu. |
| 10 | Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni. |
| 11 | Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste. |
| 12 | Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám? |
| 13 | Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté. |
| 14 | Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati. |
| 15 | Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili. |
| 16 | Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal. |
| 17 | Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti. |
| 18 | Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své. |
| 19 | Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem. |
| 20 | Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal. |
| 21 | A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. |
| 22 | Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil. |
| 23 | Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš. |
| 24 | Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví? |
| 25 | A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest? |
| 26 | Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. |
| 27 | A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně. |
| 28 | Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl. |
| 29 | Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal. |
| 30 | A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc. |
| 31 | Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm. |
| 32 | A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej. |
| 33 | Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní. |
| 34 | Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. |
| 35 | Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým. |
| 36 | Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom. |
| 37 | Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím. |
| 38 | Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš. |
