| 1 | Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma. |
| 2 | Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje. |
| 3 | Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody. |
| 4 | Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. |
| 5 | I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl. |
| 6 | Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti? |
| 7 | Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje. |
| 8 | Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď. |
| 9 | A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den. |
| 10 | Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi. |
| 11 | Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď. |
| 12 | I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď? |
| 13 | Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě. |
| 14 | Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo. |
| 15 | Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil. |
| 16 | A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu. |
| 17 | Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám. |
| 18 | Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu. |
| 19 | I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí. |
| 20 | Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili. |
| 21 | Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje. |
| 22 | Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu, |
| 23 | Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal. |
| 24 | Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života. |
| 25 | Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou. |
| 26 | Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě. |
| 27 | A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest. |
| 28 | Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho. |
| 29 | A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu. |
| 30 | Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy. |
| 31 | Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé. |
| 32 | Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně. |
| 33 | Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě. |
| 34 | Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli. |
| 35 | Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho. |
| 36 | Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal. |
| 37 | A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli. |
| 38 | A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte. |
| 39 | Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně. |
| 40 | A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli. |
| 41 | Chvály od lidí jáť nepřijímám. |
| 42 | Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě. |
| 43 | Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete. |
| 44 | Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte? |
| 45 | Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte. |
| 46 | Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal. |
| 47 | Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte? |
