| 1 | Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské. |
| 2 | A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými. |
| 3 | I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými. |
| 4 | Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský. |
| 5 | Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito? |
| 6 | (Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.) |
| 7 | Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal. |
| 8 | Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra: |
| 9 | Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé? |
| 10 | I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců. |
| 11 | Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli. |
| 12 | A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou. |
| 13 | I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli. |
| 14 | Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět. |
| 15 | Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný. |
| 16 | Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři. |
| 17 | A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim. |
| 18 | Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se. |
| 19 | A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se. |
| 20 | On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se. |
| 21 | I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili. |
| 22 | Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili, |
| 23 | (Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,) |
| 24 | Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše. |
| 25 | A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel? |
| 26 | Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste. |
| 27 | Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec. |
| 28 | Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží? |
| 29 | Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal. |
| 30 | I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš? |
| 31 | Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti. |
| 32 | Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý. |
| 33 | Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu. |
| 34 | A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky. |
| 35 | I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy. |
| 36 | Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte. |
| 37 | Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven. |
| 38 | Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal. |
| 39 | Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den. |
| 40 | A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. |
| 41 | I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil. |
| 42 | A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil? |
| 43 | Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek. |
| 44 | Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. |
| 45 | Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně. |
| 46 | Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce. |
| 47 | Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný. |
| 48 | Jáť jsem ten chléb života. |
| 49 | Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli. |
| 50 | Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť. |
| 51 | Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. |
| 52 | Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti? |
| 53 | I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě. |
| 54 | Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. |
| 55 | Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. |
| 56 | Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. |
| 57 | Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. |
| 58 | Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. |
| 59 | Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum. |
| 60 | Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti? |
| 61 | Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží? |
| 62 | Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl? |
| 63 | Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou. |
| 64 | Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi. |
| 65 | I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého. |
| 66 | A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více. |
| 67 | Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti? |
| 68 | I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš. |
| 69 | A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého. |
| 70 | Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest. |
| 71 | A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti. |
