| 1 | Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl příjmí Černý, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou, a Saul. |
| 2 | A když oni služby Páně konali a postili se, dí jim Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal. |
| 3 | Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ně ruce, propustili je. |
| 4 | A oni posláni jsouce od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru. |
| 5 | A přišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v školách Židovských; a měli s sebou i Jana k službě. |
| 6 | A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli tu jakéhos čarodějníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno bylo Barjezus, |
| 7 | Kterýž byl u znamenitého vladaře Sergia Pavla, muže opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal od nich slyšeti slovo Boží. |
| 8 | Ale protivil se jim Elymas, totiž čarodějník ten, (nebo se tak vykládá jméno jeho,) usiluje odvrátiti vladaře od víry. |
| 9 | Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplněn jsa Duchem svatým, pilně pohleděv na něj, |
| 10 | Řekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ďáblův, a nepříteli vší spravedlnosti, což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých? |
| 11 | A aj, nyní ruka Páně nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do času. A pojednou připadla na něj mrákota a tma, a jda vůkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl. |
| 12 | Tehdy vladař uzřev, co se stalo, uvěřil, divě se učení Páně. |
| 13 | A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteříž s ním byli, přišli do města Pergen v krajině Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma. |
| 14 | Oni pak šedše z Pergen, přišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se. |
| 15 | A když bylo po čtení Zákona a Proroků, poslali k nim knížata školy té řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k lidu, mluvte. |
| 16 | Tedy Pavel povstav a rukou, aby mlčeli, pokynuv, řekl: Muži Izraelští, a kteříž se bojíte Boha, slyšte. |
| 17 | Bůh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní. |
| 18 | A za čas čtyřidceti let snášel jejich obyčeje na poušti. |
| 19 | A zahladiv sedm národů v zemi Kanán, rozdělil losem mezi ně zemi jejich. |
| 20 | A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka. |
| 21 | A vtom žádali za krále, i dal jim Bůh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za čtyřidceti let. |
| 22 | A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémužto svědectví dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podle srdce svého, kterýž bude činiti všecku vůli mou. |
| 23 | Z jehožto semene Bůh podle zaslíbení vzbudil lidu Izraelskému Spasitele Ježíše, |
| 24 | Před jehožto příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému. |
| 25 | A když Jan dokonával běh svůj, pravil: Kteréhož se mne domníváte býti, nejsem já ten, ale aj, přijdeť po mně tak důstojný, ješto já nejsem hoden rozvázati obuvi noh jeho. |
| 26 | Muži bratří, synové rodu Abrahamova, a kteříž mezi vámi jsou bojící se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest. |
| 27 | Nebo ti, kteříž přebývají v Jeruzalémě, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy Prorocké, kteříž se na každou sobotu čtou, naplnili. |
| 28 | A nižádné viny hodné smrti na něm nenalezše, aby zamordován byl, Piláta prosili. |
| 29 | A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složen jsa s dřeva, do hrobu jest položen. |
| 30 | Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých. |
| 31 | Kterýžto vidín jest po mnohé dni od těch, jenž spolu s ním byli přišli z Galilee do Jeruzaléma, kteřížto jsou svědkové jeho k lidu. |
| 32 | A my vám zvěstujeme to zaslíbení, které se stalo otcům, že jest je již Bůh naplnil nám synům jejich, vzkřísiv Ježíše; |
| 33 | Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. |
| 34 | A že jej z mrtvých vzkřísil, aby se již více nenavracoval v porušení, takto o tom řekl: Dám vám svaté věci Davidovy věrné. |
| 35 | Protož i v jiném Žalmu dí: Nedáš svatému svému viděti porušení. |
| 36 | David zajisté za svého věku poslouživ vůli Boží, usnul, a přiložen jest k otcům svým, a viděl porušení, |
| 37 | Ale ten, kteréhož Bůh vzkřísil, neviděl porušení. |
| 38 | Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů, |
| 39 | A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze Zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto každý, kdož věří, bývá ospravedlněn. |
| 40 | Protož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v Prorocích povědíno: |
| 41 | Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, o kterémž vy neuvěříte, kdyby je vám kdo vypravoval. |
| 42 | A když vycházeli ze školy Židovské, prosili jich pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova. |
| 43 | A když bylo rozpuštěno shromáždění, šlo mnoho Židů a nábožných lidí znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteřížto promlouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží. |
| 44 | V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova Božího. |
| 45 | A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se. |
| 46 | Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť jest mělo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte věčného života, aj, obracíme se ku pohanům. |
| 47 | Neboť jest nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, tak abys ty byl spasení až do končin země. |
| 48 | A slyšíce to pohané, zradovali se a velebili slovo Páně; a uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému. |
| 49 | I rozhlašovalo se slovo Páně po vší krajině. |
| 50 | Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z končin svých. |
| 51 | A oni vyrazivše prach z noh svých na ně, přišli do Ikonie. |
| 52 | Učedlníci pak naplněni byli radostí a Duchem svatým. |
