| 1 | A když oni mluvili k lidu, přišli kněží a úředník chrámu a saduceové, |
| 2 | Těžce to nesouce, že lid učili a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých. |
| 3 | I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do jitra, neb již byl večer. |
| 4 | Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo Boží, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců. |
| 5 | Stalo se pak nazejtří, sešli se knížata jejich, a starší, a zákoníci v Jeruzalémě, |
| 6 | A Annáš nejvyšší kněz, a Kaifáš, a Jan, a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze. |
| 7 | I postavivše je mezi sebou, otázali se jich: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy? |
| 8 | Tedy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští, |
| 9 | Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému učiněné, kterak by on zdráv učiněn byl: |
| 10 | Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý. |
| 11 | Toť jest ten kámen za nic položený od vás dělníků, kterýž učiněn jest v hlavu úhelní. |
| 12 | A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti. |
| 13 | I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali. |
| 14 | Člověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim. |
| 15 | I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek, |
| 16 | Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že jest zjevný zázrak stal se skrze ně, všem přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme toho zapříti. |
| 17 | Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili. |
| 18 | I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani učili ve jménu Ježíšovu. |
| 19 | Tedy Petr a Jan odpovídajíce, řekli jim: Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte. |
| 20 | Nebť nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli. |
| 21 | A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo. |
| 22 | Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení. |
| 23 | A jsouce propuštěni, přišli k svým a pověděli jim, co k nim přední kněží a starší mluvili. |
| 24 | Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest, |
| 25 | Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč jsou se bouřili národové a lidé myslili marné věci? |
| 26 | Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti Pomazanému jeho. |
| 27 | Právěť jsou se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Herodes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským, |
| 28 | Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo. |
| 29 | A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich a dejž služebníkům svým mluviti slovo tvé svobodně a směle, |
| 30 | Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše. |
| 31 | A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně. |
| 32 | Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné. |
| 33 | A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim. |
| 34 | A žádný mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole nebo domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali, |
| 35 | A kladli před nohy apoštolské. I rozdělováno bylo jednomu každému, jakž komu potřebí bylo. |
| 36 | Jozes pak, kterýž příjmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení,) z pokolení Levítského, z Cypru rodem, |
| 37 | Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským. |
