| 1 | Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém, |
| 2 | Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém. |
| 3 | Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla. |
| 4 | Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení. |
| 5 | Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. |
| 6 | Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou. |
| 7 | Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě. |
| 8 | To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě. |
| 9 | Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna. |
| 10 | A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest. |
| 11 | Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo, |
| 12 | Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu, |
| 13 | Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem. |
| 14 | I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli. |
| 15 | Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji. |
| 16 | A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává. |
| 17 | Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi. |
| 18 | A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje. |
| 19 | Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel? |
| 20 | Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal? |
| 21 | Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě? |
| 22 | Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí. |
| 23 | A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě. |
| 24 | Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů, |
| 25 | Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou. |
| 26 | A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého. |
| 27 | Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou. |
| 28 | Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté. |
| 29 | A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni. |
| 30 | Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry; |
| 31 | Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel. |
| 32 | Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky, |
| 33 | Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben. |
